Mikulčice – malovaná a vínu zaslíbená dědina

Čisté a upravené, zdobené tříbarevnou lidovou ornamentikou jsou vesnice na Podluží. „Malovaná dědina“, jak ji ve svých písních a obrazech zpodobnil místní rodák František Hřebačka (Fanoš Mikulecký) se poprvé připomíná v roce 1141 jako majetek hradského velkofarního kostela v Břeclavi. Ve 12. a 13. století se u kostela rozkládalo řadové mladohradištní pohřebiště, ve stejné době se objevuje i zmínka o osadě Těšice, která je od roku 1951 součástí Mikulčic. Starobylost vinařství v kraji dokládá i archeologický výzkum na Valech, který prokázal výskyt prošlechtěné révy vinné v zaniklém moravním rameni Slavník. Písemný doklad o vinaření v Mikulčicích pochází z roku 1353, kdy Václav z Mikulčic prodal čtvrtinu vinic Anně z Rosic za čtyřicet hřiven. Zmínka o vinařství v obci z roku 1602 smutně konstatuje: „Mrazy trvající od sv. Filipa a Jakuba (1. 5.) až po Svatou Trojici (2. 6 .) zničily vše na polích i ve vinohradech.“

 

Vpády Bočkajovců, Tatarů a Turků, dále třicetiletá válka a kurucké vpády počátkem 18. století způsobily zánik mikulčických a těšických vinohradů a jejich přeměnu v pastviny. Znovu byly vinice v obci zakládány teprve koncem 18. století, v polovině následujícího věku jsou jmenovány viniční trati na Přední Čtvrti a Předních Padělcích podél josefovské cesty. Vinice vysazované ve dvacátých létech 20. století na Drahách, na Padělkách a Předních Dílech nesly již nové odrůdy na amerických podložkách.

 

V Těšicích jsou vinohrady na Zvolenci a na Předních Dílech po levé straně vinohradské cesty od obrázku svatého Urbana po búdu Pavla Vavrysa. Ať se vydáte do Mikulčic na kole po vinařské stezce Podlužím nebo se v přívětivé a pohostinné obci zastavíte cestou z prohlídky velkomoravského hradiště Valy, mikulecké sklepy nemůžete minout. Obec je protkána sklepními uličkami, které jsou samozřejmou součástí života místních lidí, místem sousedského potkávání i dějištěm vinařských slavností a hodů.

 

 

Čtyři uličky a každá je jiná

 

U CIHELNY


Kolonii, kterou tvoří převážně cihlové přízemní lisovny se sklepy, dal název blízký rybník vyhloubený dobýváním zeminy na výrobu cihlářského materiálu. Krátké a plytké sklepy zde vznikly počátkem 19.století a sloužily především k uskladnění krmiva pro dobytek a uložení dřevěných „kanónů“ na vyvážení močovky od dobytka. „Kanóny“ se nejprve v blízké cihelně zamáčely a po použití se pak skladovaly v prostorách sklepení, aby se nerozeschly. Pravděpodobně zde bylo již tehdy uloženo i víno – na hygienu a vinařskou etiku se tehdy příliš nedbalo.

 

 

U MYSLIV ECKÉ CHATY

 

Do tvaru podkovy, v jejímž středu stojí myslivecká chata, je vystavěna sklepní kolonie, která je pestrou přehlídkou sklepní architektury i ukázkou výtvarného cítění a vkusu majitelů sklepů. Převažujícím stavebním materiálem lisoven jsou cihly, které často tvoří i plastické orámování otvorů a nároží staveb či barevné zdobení v podstřeší. Působivá jsou bíle či barevně olíčená průčelí lisoven, která pohledově zachovávají zděnou strukturu stavby. Často používaným výtvarným prvkem umocňujícím estetické působení průčelí a žuder jsou podlužácké ornamentální vzory. Na plácku v sousedství mikuleckého hřbitova, kde se konávají i podlužácké hody, stojí zřejmě nejstarší sklepy v obci. Již v mapě z roku 1827 je vpravo od myslivny zakresleno pět lisoven, dnes je v lokalitě téměř třicítka vinařských stavení nejrůznějšího stáří. Většina lisoven vyrostla nad kvelbenými sklepy se šíjí a zapuštěnou presovnou teprve v meziválečném období. V místnůstkách před sklepem sedávali staří hospodáři a popíjením vína s vodou se zde chladili v čase velkých veder.

 

Významnou roli sehrály tyto „cimérky“ v době německé okupace, kdy bylo povoleno držení pouze 300 litrů vína pro rodinu. Žíznivější hospodáři se však s tímto omezením nesmířili a s vynalézavostí sobě vlastní ukrývali víno na různých místech ve sklepě. Nejúčinnější skrýší bylo zazdění sudu v zádveří, úzký otvor na vstup zakrývaly otevřené dveře. Nalezení úkrytu znemožňovalo i nedostatečné osvětlení, ve sklepě se svítívalo pouze svíčkou.

 

 

NA DĚDINĚ

 

Na začátku 19. století byly vybudovány i první sklepy Na dědině. Deset kvelbených sklepů s cihlovým průčelím vyhloubených před domy směrem k velkomoravskému sídlišti Valy sloužilo původně pro skladování krmiv pro dobytek. Takzvané „řepáky“ v průběhu let měnily svoji funkci, zvláště pestrý je osud sklepa, kde dnes hospodaří nestor mikuleckých vinařů pan Vavrys. Zděné sklepení v sousedství fary sloužilo v minulosti jako ševcovská dílna, přechodně zde probíhala i školní výuka. U paty sklepa je viditelné čelo klenby, předpokládá se, že v minulosti chodba pokračovala směrem ke staroslovanskému hradišti.

 

 

TĚŠICKÉ BÚDY

 

Název búd na okraji vinic v tratích Pusty, Zvolence a Přední díly napovídá, že zdejší sklepy patřily v minulosti občanům Těšic a dodnes udržuje živé povědomí o hranicích dvou původně samostatných obcí. Těšičané docházeli za svými vinicemi pěšky nebo s kravkami, jak oni říkávali „do zadu“. Sklepy s vinohrady měli i v Josefově a cesta, kterou absolvovali až 56 × ročně měřila zamlada 10 250 kroků, pro stařečky již 12 500 kroků. Vinařskou kolonii dnes tvoří padesátka převážně přízemních lisoven se sklepy, rozptýlených podél křivolaké cesty. Staré dochované búdy jsou postaveny z nepálené hlíny, okapově orientované, s přízedními sloupky. Původně valbové střechy pokryté doškem se při přechodu na pálenou krytinu změnily v sedlové. Typickým stavebním prvkem oblasti je přesahující střecha, která je v průčelí podepřena dřevěnými sloupy. Vytvořené zápraží skýtá příjemně otevřený, přitom však zastíněný prostor pro posezení. Vchod v průčelí bývá zaklenutý a chráněný mělkým žudrem. Lisovna zvaná presovňa bývala jednoprostorová, osvětlená pouze větracími otvory ve štítové stěně a teprve ve 20. století byla do lisovny vestavěna „izbétka“, jejíž velká okna krytá okenicemi narušují původní vzhled staveb. Staré lisovny mají trámový strop, podepřený ústředním sloupem, který vedle funkce nosné a dekorační slouží i jako věšák. Proti vstupním dveřím do lisovny se svažuje vchod do sklepa a vedle něj stojí lis. Původní dřevěné vřetenové lisy dnes slouží většinou jako dekorace, funkční lis z roku 1812 lze zhlédnout v búdě č. 32 u pana Handlíře. Různorodost půdního složení v katastru obce určovala podmínky pro hloubení sklepů. Proto vedle sebe najdeme zahloubené plže i shora kopané sklepy. Několik těšických sklepů i s búdama bylo obětováno těžbě uhlí v letech 1900 až 1902. Ještě několik let po skončení těžby se stávaly případy, že se rolníci i s dobytkem propadli do podzemních štol dolu Heinrich.Těšická sklepní kolonie nabízí i ukázku ojedinělých vinařských staveb – zemních sklepů se stanovým přístřeškem. Dnes již téměř vymizelý typ sklepa, jehož vchod je chráněný jednoduchým přístřeškem z krokví posazených na zemi před sklepem, si stavěli menší vinaři, kteří si hrozny nechali lisovat u svých nejbližších sousedů. Původní krytinu tvořila sláma nebo rákos, čelní prkenná stěna byla nahozena hlínou a obílena. Přední stěnu těšických přístřešků tvoří tesařská konstrukce pobitá prkny. Ve stěně jsou umístěny laťkové uzamykatelné dveře.

 

 

 

Zdroj: www.vinarske.stezky.cz